VLTAVAAA a jiné řeky
6.7.2002
Jo, tak právě dneska vyrážíme… Každý z jinýho koutu světa, tudíž nikdo se s nikým nezná… a votom to je… Sestava: Tom + Ála Henychovi, Zuzka + Stáňa, Karel + Lukáš, Jindra + Olga, Hanka + Luďa, Zdeněk + Markéta O 1. dnu se toho moc napsat nedá, jelikož jsme jej téměř celý strávili ve vlaku. Snad jen díky vínečku a kytaře jsme tento den přežili (teda alespoň já…). Až kolem 20:00 jsme konečně dorazili do kempu : LENORA. Zde jsme okamžitě vybalili stany a ihned se šlo do místního stánku. Zde se všichni do sytosti najedli, napili (odpornýho Platana) a kráčelo se do hajan.
7.7.2002
Na dnešek náš “velitel” Tom připravil mimořádný program. Ten blázínek si myslel, že snad 1. den ujedeme cca 34 km v kuse… Omyl. Díky naší nešikovnosti jsme ujeli pouhých 7 km a to za dobu 2,5 hod! (Z toho se všichni nejméně 1x cvakli – kromě Toma a někdo dokonce 3x! – viď Karle! Viď Lukáši!) Ještě ke všemu se do toho připletlo ošklivé počasí a to byl náš konec. V kempu, kde jsme údajně šli jen na pivo, jsme nakonec zůstali : SOUMARSKÝ MOST. - Pohodový kemp : spousta místa, kousek od vody a hlavně kousek od bufetu! Nejprv jsme však rozdělali oheň, poněvadž všichni byli zmrzlí jak ratlíci. (pro dřevo). Hned po večeři nastal čas “volejbalu”. Snad 2 hoďky jsme se tu tak ňák pokoušeli trefit do míče. Jenomže sluníčko pálilo a nám se pívečka zachtělo => směr bufet. Ale ani zde jsme moc dlouho nevydrželi. Naše čtyřka (Ála, Tom, Stáňa + Zuzka) totiž měla za lubem něco tajného a ostatní se mezitím rozutekli k ohýnku. Pak už se jen hrálo, zpívalo a brzo poté spinkalo… (choudě Kája zas musel jít spát sám…)
Autor : Stáňa
8.7.2002 – směr Nová Pec = 27 km
Kolem 9:30 jsme se všichni nasoukali do lodí a na ceduli si optimisticky čteme 4:45 hod do dalšího tábořiště. Sluníčko krásně pálí a všichni už jsme zapomněli, že chceme utopit velitele. Pádlujeme, pádlujeme… stále pádlujeme. Je poledne. Zálibně si prohlížíme ceduli ZÁKAZ VSTUPU NA BŘEH, vyskakujeme a dáváme se do jídla. Připlouvají dvě lodě z nichž jedna jde ukázkově ke dnu. Lesem zazní potlesk a hlasitý smích. Dáváme se znovu na cestu. Na další ceduli je vidět nápis 2,5 hod ale všichni už jsou na pokraji svých sil. Ale znovu se dáváme do boje s živlem který si v ničem nezadá s olejem. Mechanicky pádlujeme, aniž bychom tušili, kde jsme. V poměru 9:1 (2 se zdrželi hlasování) jsme odhlasovali přestávku. Velitel však tvrdošíjně odmítá. Konečně vidíme stany a jsme v cíli. Sháníme převoz lodí přes Lipno a nebo padáme únavou. Přichází Jindra s tím, že to převezeme už dneska. Lukáš tiše namítá, že vlak nám jede za 4 minuty. Každý popadne peníze a nastává zběsilý útěk na vlak. Stíháme to na chlup a míříme do Českého Krumlova. Je to rychlík, ale předjíždějí nás i cyklisti. Staví to každých 5 minut, takže všichni usínají. Z Krumlova nás autobus dováží přímo do kempu ve Vyšším Brodě. Všichni (až na pár výjimek) máme krásné spáleniny - červená kolena... Za zmínku stojí Karel. Ten je spálenej úplně všude, takže bude rád, že bude spát sám. Potom, co jsme postavili stany, zkoumáme automat na vodu v civilizaci nazývaný sprcha. Jsme všichni tak zmožení, že po prvním pivu všichni odcházíme spinkat. Máme za sebou takovou vzdálenost, že i ze spánku pádlujeme a cítíme poryvy vody.
9.7.2002 – Demoralizace ve Vyšším Brodě
Po probuzení se jednotlivě i ve skupinkách vydáváme drancovat místní samoobsluhu. Domorodci jsou přívětiví a nevadí jim ani naše zvlhlé peníze. Po nákupech se všichni rozvalujeme okolo stanů. Heny právě vyndal tekutinu s příchutí švestek a zábava se rozjíždí. Blíží se poledne a doba odjezdu se zvolna přesouvá na neurčito. Je asi 14 hodin a my konečně vyrážíme. Někdo dostal skvělý nápad, naložit lodě na břehu, a pak je tahat po příkrém svahu po schodech. Po tomto náročném úkolu jsme se silami téměř u konce. Přesto se chytáme pádel a noříme je do vody. Přichází první jez. Je to on. Většina z nás dosud neposkvrněna s obavami vyhlíží vzdouvající se vodu. Po výstupu na břeh však “náčelník” prohlašuje : “Tohle nejedem”. Mužské paže opět dostávají zabrat a lodě jsou staženy po slizkých kamenech. Sluníčko krásně svítí a kronikář pomalu dostává úpal. Přichází další jez. Je zde dřevěná lávka, a proto lodě protahujeme. Kde se vzali, tu se vzali…je tu spousta německy vřeštících dětí. Cpou se se svými rafty dopředu, vzniká nepřehledná situace a náš německý mluvčí Jindra si vyhrnuje rukávy a vzrušeně diskutuje. Za jezem jsou serpentýny takže nabíráme gruppenverspätung. Nicméně cesta ubíhá. Na scéně se objevuje panorama Rožmberku nad Vltavou. Uprostřed města je nádherný retardér a pod dohledem kamery ho všichni úspěšně projíždíme. “Kemp je hned za zatáčkou”, prohlašuje “velitel”. Jedna zatáčka, druhá zatáčka, …další zatáčka a konečně vidíme kemp (pozn. přepisovatele: podle velitele nazýváme tuto vzdálenost Henyho zatáčkou). Stavíme tábořiště…Kronikář uléhá s mokrým hadrem na hlavě do stanu, a proto následující události pouze ve zkratce : výprava se vydala přes kopec zpět do města podívat se na zámek a nějakou tu hospodu, kde “velitel” všechny poučil o Teorii heveru a zlomené ruky a její využití při minimalizaci prostojů při práci. Pak se setmělo a výprava se rozdělila. Jedna část sledovala v nočním lese bludičky do bažin a druhá to vzala oklikou přes pochybný most. I přesto jsme se všichni ráno sešli u snídaně. (pozn. přepisovatele: Zde zřejmě došlo k informačnímu šumu zapříčiněnému úpalem kronikáře. Opravdu došlo k rozdělení skupin. Jedna skupina následovala bludičky při hledání onoho pochybného mostu a druhá šla opět přes kopec se zámkem kde měla v plánu “něco tajného” jak už to výše uvedla Stáňa. Není třeba dopisovat že Karel spal opět sám. Poor Karel.)
10.7.2002 – Předpověď počasí hlásí bouřku
Mám ten dojem, že je středa, ale nevsadil bych na to ani prošlý brambůrky. Předpověď hlásí na druhý den déšť, a proto máme v plánu dojet, až se vysmrkám, až do Českého Krumlova, a tam den zůstat. Vyrážíme. Počasí nám přeje, a proto někteří, v rámci prevence proti úpalu, svádí vodní bitvy. Přichází dlouhý retardér, který je pro nás už hračkou. Za ním dlouhá mělčina s ohlušujícím rachotem papírenských strojů. Jindra prováděl psí kusy a najednou má v lodi po kotníky vody :-) Pak přichází “jez ve stavbě”. Cedule hlásá – VSTUP NA STAVBU ZAKÁZÁN, PRůJEzd Lodí zakázáN. Břehy jsou lemovány žlutými bagry a Karel plánuje vzít si jeden do stanu, aby nespal sám. (A co děti? Mají si kde hrát? ;-) Tentokrát je za zatáčkou opravdu kemp. Vylézáme na břeh, kde stojí spousta stanů, Objevujeme místo kde je kolem ohniště velký půlkruh stanů. Drze se rozhodujeme postavit v něm náš menší půlkruh. Sotva však začneme objeví se majitelé vnějšího půlkruhu – oškliví, sluncem spálení, břichatí padesátníci a nelíbí se jim naše mladé pokrokové názory. Jindra opět vzrušeně diskutuje s vyhrnutými rukávy. Staříci se však urputně brání, a proto ustupujeme a stavíme stany jinde. Obloho se zatahuje a proto za použití všech kolíků, šňůr a sekery bytelně ukotvujeme stany. Zvedá se vítr, vzduchem létají karimatky a všichni úzkostlivě sledují prohýbající se konstrukce svých stanů. Jen Jindra vytahuje videokameru a směje se cizímu neštěstí. Při prvních kapkách deště se utíkáme schovat do hospody a konzumujeme různé alkoholické nápoje. Déšť však netrvá dlouho a my se vydáváme zkusit usnout v hlasitém kempu. Za stanem někdo zvrací :-( Je 5 hodin ráno a Lukášův stan se hroutí po zakopnutí neznámé vojandy vracející se z Karlova stanu (pozn. přepisovatele: Zde jsem si dovolil jedinou malou úpravu přepisovaného textu. Původní výraz z neznámým vojínem byl moc gay!).
11.7.2002 – Turismus v Českém Krumlově
Krátce před dvanáctou se všichni vydáváme do města a na zámek. Skupinky se různě scházejí a rozcházejí, každý má svůj cíl : Heny se schází se svým spolubydlícím z koleje a shání lepení na svou děravou loď. Stáňa obíhá lékárny a loudí framikoin v prášku a Jindra se přes přísný zákaz filmování a focení rozhodl, natočit si celou prohlídku zámku (nicméně je asi v polovině odhalen průvodkyní a náležitě pokárán). Je asi 18:00 a všichni se scházíme na večeři v kempu. Přicházejí dvě svalnaté gorily a dožadují se zaplacení na další noc. Škodolibě ukazujeme na “velitele” a vyčkáváme jak si s nimi poradí. Ten však zbaběle vytahuje peněženku a platí. Kdosi dostal nápad, zahrát si nějaké hry. Padaly návrhy typu: přivazování “velitele” k májce, vaření velevajec ve 3 metrech nad zemí nebo přetahování lanem. Nakonec jsme však popadli frisbee a míč a vydali se na hřiště. Chvíli jsme si házeli talířem, což některým připadalo příliš statické. Proto došlo na vybíjenou, při níž jsme se všichni pěkně zahřáli. Večer se rozpadáme na dvě skupiny. Ája, Stáňa, Zuzka, Karel a Lukáš se vydávají do města do hospody. Z hlášení městské policie se dozvídáme, že se pěkně opili, tropili výtržnosti jako např. zvonění na zvonky u cizích domů. Vrátili se pozdě v noci v blíže nespecifikovaném stavu. My ostatní jsme zůstali u stanů, vedli optimistické řeči o smrti a hráli na kytaru. Heny bral piva po pěti (aby se moc nenachodil), Jindra otevřel slivovici a bylo fajn.
12.7.2002 – Poslední den na vodě
Ráno jsme si nacpali věci naposledy do sudů a vyjeli skrz Český Krumlov. Čekalo nás celkem 5 jezů, z nichž dva jsme projeli přes retardéry. Pod oběma se krásně točila voda a tudíž po projetí háčci ždímali trička. A v lodích bylo po kotníky vody. Výjimku tvořili Karel s Lukášem. Týdenní výcvik, s pádlem v ruce, na nich nezanechal téměř žádné výsledky – zkrátka se 2x cvakli.
Duchovní autor : Zdeny, ruku si za něj ničila : Markéta
12.7.2002 – Poslední den na vodě pokračování
(pozn. přepisovatele: Zde deník nedopsán končil. Mě jako přepisovateli připadl také úkol ho dopsat.) Konečně jsme dorazili na naše poslední tábořiště ve Zlaté Koruně. Tentokráte to opravdu, v rámci možností, bylo “za zatáčkou”. Rozbili jsme opět svoje ležení a zbytek odpoledne strávili sušením zvlhlých věcí, konzumací rozličných nápojů a hrou mariáše a dalších společenských her. V pokročilejším odpoledním čase jsme od náročného mariáše, s přibývajícími alkoholovými jednotkami na našich kontech, přistoupili na jednodušší prší. Očekávali jsme příjezd Martina, který nejen že měl zajistit dopravu lodí zpět, ale hlavně měl přivézt buřty. Na jejich opékání se všichni těšili. Po mírných potížích, kdy ani Karlovi poslední 3 sirky nestačily, se nám konečně podařilo rozdělat oheň. Začali jsme se pomalu scházet u ohně. Každý si užíval poslední noci po svém. Někteří zpěvem, opékáním buřtů a konzumací alkoholu, jiní přidali noční koupel ve Vltavě. Pak už všechny čekal zasloužený odpočinek. A jako vždycky Karel spal sám :-)
13.7.2002 – Poslední den výpravy
Není vcelku o čem psát. Ráno jsme se naposledy nasnídali “po trampsku”, což zahrnovalo nákup čerstvého pečiva v přilehlých obchodech a vaření čaje. Pak už nás čekalo jen balení. Pomohli jsme “veliteli” naložit lodě. Jelikož Ála, Heny, Stáňa a Zuzka jeli zpět domů autem museli jsme se s nimi se slzou oku rozloučit. První trasa vlakem do Českých Budějovic utíkala ještě poměrně rychle. Tam se od naší, již nepřítomností čtyř výše zmíněných oslabené skupinky, oddělil Jindra s Olgou. Vlak nám jel až za hodinu. Tak jsme si krátili chvíli v čekárně konzumací předražené bagety zakoupené v nádražním občerstvení. Začalo pršet. Konečně tu byl náš vlak. Cesta do Prahy byla zdlouhavá a nudná. Nebýt Zdenyho, který nám krátil chvíli hrou na kytaru, asi by všichni ve vlaku usnuli. Bohužel Zdeny, notně znaven týdenní výpravou, nevydržel dlouho hrát. Někteří méně, někteří více usínáme. Konečně dojíždíme do Prahy. Pro některé konečná, pro jiné jen přestup na další vlak… Návrat domů se neobešel bez komplikací. Zdeny a Markéta, díky problémům na kolejích a zpoždění vlaků, dojíždí domů místo plánovaných 18:10 až v 19:30. Mě čekalo doma nemilé překvapení v podobě odstávky teplé vody, tudíž jsem si mohl o horké koupeli nechat jen zdát. Osudy ostatních mi nejsou známy…
A tím končí záznam našeho týdenního se plavení po Vltavě. Všichni se dobře bavili a už vesele plánují další podobné expedice…že by rafty ve Slovinsku?…
Autor : Karel