VLTAVAAA a jiné řeky

24.7. neděle
DEN 1.
Praha -> Tršnice -> Šabina
221 km vlakem, 23 km po vodě

V neděli ráno mašinkou do Chebu nakonec odjeli jenom Zdeny a Oslík. Nebude to tedy společenská záležitost, jako obvykle, ale spíše sportovní. Trasa a délka úseků tomu odpovídají. Teď sedíme v minivláčku do Tršnice a těšíme sééé! Počasí zatím nic moc, sluníčko schovaný a teplota tak 15-20°C. Snad bude líp, tak tedy VZHŮRU! dolů... Ještě ve vláčku se dáváme do řeči s rodinkou se dvěma nafukovacíma člunama, ti nás ale při prvním spatření vody opouští. Svižným krokem po silnici dojdeme do nouzového tábořiště a fasujeme loď „Vltavská jednička“. Převlečení do plavek, hlt Berentzena a ve 13:00 už spouštíme na vodu. Ze začátku jsme na řece sami a nerušeně projíždíme romantické meandry. Protože naše tempo je vražedné (a naším revírem je Ohře :-), brzy dojíždíme první rafťáky, měníme lok Berentzena za stejné množství Cuba Libre, ale páč jsou v promile značně napřed, radši pokračujeme. Pod mostem v Nebanicích je nával už i kanoistů, zapínáme GPS a míříme dál. V Mostově Oslík bojuje s kopřivama a loví cache. Hlad. Pádlujeme. Větší hlad. Stále pádlujeme. Oslík hlásí, že za zatáčkou už je kemp. Tzn. za Henyho nepřítomnosti se z Henyho zatáčky stává Oslíkovo zatáčka. Konečně je tu kemp U piráta v Kynšperku. Ale vyklubalo se z něj jen torzo s reklamní cedulí. Ostatní vodáci jedou dál, takže je následujeme. Přenášíme první jez a hned pod ním vlevo kotvíme. V bistru U pražáka si dáváme rajskou a španělského ptáčka, á za 75Kč, kteříž v nás bleskově mizí. Oslík ještě vysomruje od Dronte (pozn.: to jest konkurenční půjčovna) houbu a provaz a už rychle skáčeme do lodi a vyplouváme těsně před bandou cca 20 kánoí. Zabereme a po 7km nás vítá hladce střižený trávník kempu Šabina. Táhneme loď přes půl kempu (čímž se ochudíme o průjezd provaleného jezu) a rozbíjíme stan. Palačinka a horká griotka v hospodě přes lávku, trochu úřadování a psaní deníku. Následně odlovena keška a zkratkou prodlužkou zpátky do kempu. Pivko a trocha mariášové teorie pro Oslíka a okolo 22:00 zaléháme. Courání na záchod v průběhu noci až do rána. Oslík ze sebe postupně udělal cibuli a navlíknul si asi osm vrstev všeho. Spacák posloužil jako zakuklení, ano, fakt byla dost zima. Nakonec za zvuků kytary a zpěvu odvedle usínáme a otlačujeme si klouby (jen na alumatkách).

25.7. pondělí
DEN 2.
Šabina -> Hubertus
41 km po vodě

Budíček v 8:00 (teda vlastně už v 6:00, ale to se šlo jen čůrat), snídaně v hospodě přes lávku (turka už jsme fakt dlouho neměli), „bleskově“ balíme a v 9:15 vyrážíme! Slunce se občas schová, ale někdy i svítí, teplota cca 20°C, fouká dost studeně. Jelikož jsme spustili loď na vodu jednoznačně první, mezi ostatními vodáky se zubními kartáčky v pusách, prvních X hodin, nepotkáváme ani pádlo. Oslík děsí, že nás čeká průmyslový Sokolov se samou rourou a pásovým dopravníkem, ale není tomu tak. Břehy jsou zarostlé všudypřítomnými několikametrovými fialovými kytkami, takže zahlédneme jen jeden panelák a železniční vlečku. Uprostřed Sokolova kroužíme kolem ostrova a po prosekání se džunglí lovíme cache. Po přenesení druhého dnešního jezu stavíme v kempu U barona na párek a zelňačku, doplňujeme pitnou vodu a jedeme dál. Po včerejší zkušenosti s pracovním názvem „HLAD“, jsme se rozhodli nepodcenit situaci a dle rad známých dietologů jíst málo o to však častěji. Další svačinová pit-stop byla v plánu v Lokti. Oba loketské jezy stáhneme a stavíme v kempu. Zdeny pije pivko a likviduje poslední kousek pražského dalamánku. Pak zase rychle nasedáme s cílem dojet až na Hubertus. Je 14:00. Před námi Vary. Děsná dálka. Dochází humor i vážná slova, jen mechanicky pádlíme. Na tuhnickém jezu projíždíme novou šlajsnu plnou písku (tzn. skoro to nejede). Pak Oslík vycítil počínající nevrlost z hladu a zavelel, že se musí jíst. Stavíme proto v hospodě (hned naproti minikempu ve Varech) na sekanou s bramborem a už bez trudomyslnosti dokončujeme posledních 6km. Už vidíme peřej Hubertus. Taháme loď na břeh, cca 10 minut chodíme lese a hledáme měkké místo na spaní. Nacházíme ho, včetně šňůry na prádlo. Na břehu suší všechno vybavení čtyřčlenná rodina. Oslík upozorňuje Zdenyho, že paní nemá spodní prádlo a že se ráda a často předklání. Palačinka k večeří se tedy nese v lehce erotickém duchu. Pak odlov hubertuské cache (na druhý pokus, bo Oslík zadal špatné souřadnice), objednávka snídaně a jde se do stanu. Vlastně ještě jedna zaznamenáníhodná epizoda - koupel v Ohři, protože sprcha v nedohlednu.

26.7. úterý
DEN 3.
Hubertus -> Jakubov
19 km po vodě

Ráno bylo opět mrazivé. Oslík na sebe v průběhu noci navlékl všechno, co našel, později nám někdo říkal, že teplota klesala až ke 3°C. Dali jsme si koblížky a čaj a prošli se 1km ke studánce pro vodu. Pak jsme začali balit a při tom začalo pálit sluníčko. Než jsme vyrazili - cca v 11:30 - pralo jako v červenci. To bylo dobře, protože nás čekala peřej Hubertus. Nasedáme a jdeme na to. Vody je sice spousta, ale kameny žádné, takže zívačka. Střídavě se míjíme se dvěma skupinami - s dětmi max. ze střední školy bez vedoucího a s „miláčky“ (jedna slečna ve stresových situacích střídala 2 hlášky: „Miláčku, ty vole“ a „Ty vole, miláčku“). Řeka střídá mělčiny, kdy gondolujeme, s peřejnatými úseky. Jez Dubina se nám jeví kamenitým přespříliš, takže po kolena ve vodě ho stahujeme. Míjíme radošovský kemp Na špici a stavíme v hospodě U lávky - u krytého dřevěného mostu. Baštíme klobásu a výborné knedlíky plněné uzeným a vyrážíme dál. Smrťák jez v Radošově přenášíme a míříme do Vojkovic. Míjíme pivní pontonovou pomoc, ale jelikož točí Chodovar, sušíme huby dál. Za nedlouho projíždíme divokou peřej a doplouváme do kempu Vojkovice. Oslík ale není spokojen s kvalitou ubytování, zejména proto, že tam nesvítí sluníčko (zrovna zašlo za mrak). Proto rychle skáčeme do lodi a před dětskou partou ujíždíme až ke mlýnu. Tam není jez, ale nějaká železokamenitá hráz, proto vytahujeme loď na břeh a dotahujeme ji do minikempu u mlýna. Koupeme se v Ohři, sbíráme kešku a jdeme si dát večeři. Zahajujeme závod kdo vypije víc piv - Oslík malých, Zdeny velkých. Zdeny těsně vítězí v poměru 2,05:1,95. Obchod s potravinami na snídani má být 1km daleko, tak se cvičně vydáváme změřit čas cesty. Je to 20 minut tam a stejně zpátky, takže rozhodnutí zní - budeme bez snídi.

27.7. středa
DEN 4.
Jakubov -> Klášterec nad Ohří -> Praha
17 km po vodě, 196 km vlakem

Ráno jsme se vykulili až v 8, stejně jako ostatní 2 vodácké party v kempu, a v 9 jsme shodili loď do vody. Následujících několik km bylo značně peřejnatých. Peřeje nebyly nijak těžké, ale obsahovaly větší než malé množství zákeřných kamenů, takže vyžadovaly značné vodácké umění. Ba i pár nevrlých pohledů přes rameno Oslík vyslal na Zdenyho, když se kámen otřel o loď. Na jednom kameni jsme dokonce uvízli a usilovným houpáním jsme se museli vymanit. Konečně na obzoru Stráž nad (kupodivu) Ohří a prodejna potravin U lípy. Hladově se vrháme na předražené koblihy, rohlík s jogurtem a Fidorku a snídáme. S plným bříškem pokračujeme peřejemi dál, ale vody znatelně ubývá. Za pomoci lanka stahujeme jez Černýš a ocitáme se v „kamenolomu“. Vody málo, kamení přehršel. Oslík už to v jednu chvíli nevydržel a šel pěšky korytem potoka, Zdeny za nic nevystupuje a gondoluje ze všech sil. Pak sem tam peřej, hopíková keš a už se vzdouvá jez v Klášterci. Z posledních sil projíždíme kolem zámku, odrážíme útok labutě a vracíme loď. Bleskové převlečení a vyrážíme směr nádraží. Skoro až u nádraží zastavujeme v rocky beach baru a za zvuků Evropy 2 hltáme boloňské špagety. Mašinka odhouká v 15:43, takže máme čas tak na 2 pivka...